Střelectví - historie
První ruční střelné zbraně se objevily koncem 15. století. První zprávu o střeleckých závodech z palných zbraní máme ze Švýcarska z roku 1471. Pravidla se stanovovala před soutěží. Většinou se jednalo o malý počet ran (cca 12 výstřelů). Na konci 15. a začátkem 16. století se střílelo puškami s hladkou hlavní do terčů o průměru 70 až 100 cm na vzdálenost 230 a 300 kroků. Do 18. století se ve městech střílelo obvykle v určité části hradeb. Na venkově na loukách pod svahem, jež tvořil bezpečnostní clonu. Nákladně zbudované střelnice s krytým střelištěm, zbrojnicí a společenskou místností se objevují až v 18. století. Až v 19. století se střelba stala sportem. Střelbu zpopularizoval i pokrokový vynález bubínkového revolveru pana Colta v r. 1836. Kolem r. 1860 byli živí holubi, do této doby používaní jako terče, nahrazeni hliněnými holuby poháněnými mechanicky. Už na prvních novodobých olympijských hrách r.1896 byla zařazena střelba mužů. Roku 1907 vzniká Mezinárodní unie střeleckých federací a asociací, je spojeno úsilí o sjednocení terčů, vzdálenosti střelby, počtu výstřelů, vymezení poloh ke střelbě a použití zbraní a střeliva. Roku 1984 - začínají na olympiádě střílet i ženy. Roku 1988 se unie změnila na Mezinárodní federaci střeleckého sportu (ISSF).
