Plavání s ploutvemi - historie
Historie sportovního potápění
Potápění bylo, jako každý sport, původně pohybovou hrou, zábavou a mělo pouze rekreační charakter. Nyní je sportovní potápění především pohybovou činností založenou na organizovaném závodění, ve snaze po nejlepším výkonu.
V roce 1938 vynalezl Francouz de Corlieu ploutve. Od té doby prošlo sportovní potápění složitou cestou vývoje disciplín, výstroje a výzbroje. I přes ohromný pokrok techniky zůstaly ploutve od svého vzniku bez podstatných změn, co do velikosti a tvaru, a jsou i dnes používány v potápěčských disciplínách vyžadujících obratnost závodníka.
Nejvíc změn v konstrukci ploutve zaznamenalo sportovní potápění v rychlostních disciplínách, nejprve bazénových a později i na otevřených akvatoriích. Byli to ruští sportovci, kteří v roce 1969 prodloužili délku listu ploutve, nejprve kovovými péry a gumovou blánou, později skelným laminátem. V roce 1970 se sportovci na ME v Barceloně poprvé představili s monoploutví. Monoploutev se pak ukázala jako ideální zdroj lokomoce nejen v disciplínách plavání s ploutvemi a rychlostním plavání pod vodou, ale od roku 1975 se začala uplatňovat i v potápění orientačním.
V dnešní době je to ve sportovním potápění jediný způsob lokomoce v disciplínách plavání s ploutvemi a v orientačním potápění.
Legenda:
lokomoce = pohyb
