Minigolf - historie
Historie minigolfu
Minigolf se historicky vyvíjí dvěma směry. V Evropě se minigolf rozvíjí jako sportovní odvětví se vším všudy, tedy s jasně danými pravidly a normami. V Americe se naopak minigolf rozvíjí čistě jako rekreační sport, který je jen oddechovou formou ke golfu velkému. Také v Americe se však v posledních několika letech hlavně díky tlaku Evropy začíná s prosazováním minigolfu jako sportovního odvědví. Počátky dráhového golfu jsou spojeny s myšlenkou přiblížit finančně náročný klasický golf co nejširší veřejnosti. Přestože dráhový golf patří k nejmladším sportovním odvětvím vůbec, samotná myšlenka zmenšení golfu je velmi stará. Údajně již v 16. století se začaly na skotských golfových hřištích greenů navrtávat další jamky, aby hráči mohli trénovat dohrávky. Později se takové tréninkové greeny stavěly i mimo hřiště.
Historie minigolfu u nás a v Evropě
Minigolf jako sport se zrodil již ve třicátých letech dvacátého století, a to především jako menší varianta golfu velkého. Malý golf se do Evropy dostal z USA a v roce 1926 byl podle novinových zpráv otevřen první malý golf v Hamburku. Odtud se začal šířit po Evropě a v roce 1937 vznikl ve Švédsku první sportovní svaz - Svenska Bangolf Forbundet. Ve skutečnosti se však v této době dráhový golf ještě nevymanil z postavení společenské zábavy a o nějaké sportovní úrovni se z dnešního hlediska nedalo mluvit.
Skutečně uznávaným rokem zrodu dráhového golfu (minigolfu) je rok 1953. Tendy švýcarský zahradní archtekt Paul Bongni postavil nedaleko Locarna hřiště sestávající z osmnácti drah oraničených mantinely a stanovil i základní pravidla: Míčky se odehrávaly z určeného místa skrz překážky, po jejich přenonání se míček směl dohrávat z místa, kde se zastavil. Hřiště bylo konstruováno tak, že při dostatečném tréninku a jisté zručnosti bylo možné dostat míček do jamky na jeden úder, což byl zásadní rozdíl proti hrištím stavěným ve třicátých letech. Bongni si nechal své hřiště patentova a dal mu název "minigolf".
Krátce po zavedení minigolfu vyrobila v roce 1959 v Německu jedna hamburská firma jiný mormovaný systém - "miniaturgolf". Tento typ hřiště se dodnes vyrábí v nezměněné podobě a díky relativně nízkým výrobním nákladům a malým nárokům na prostor se stal nejrozšířenějším druhem hřiště pro dráhový golf. Miniaturgolfová hřiště se stavějí po celé západní Evropě nejen na volných prostranstvích, ale i v halách, hotelech, obchodních domech a podobně. Jedno hriště dokonce putuje po celém světe - je postaveno na palubě zaoceánské lodi Finn Star. Ze střední Evropy se oba systémy rychle zošířily i do okolních států a Skandinávie. Ve Švédsku a v Nizozemsku se navíc vyvinuly dlouhé dřevěné dráhy s filcovým povrchem.
V České republice bylo první miniaturgolfové hřiště postaveno v Olomouci a betonový minigolf v Praze v zahradě pražského hotelu International roku 1968. Trojlístek měst, kde to všechno začínalo, doplnilo brzy i Brno. Na počátku 70. let dvacátého století pak výstavnický podnik Flora Olomouc zakoupil z NSR licenci na výboru miniaturgolfových hřišť, která pak začala růst jako houby po dešti po celé republice. Sportovní minigolf zvolna zaplavoval Evropu a bývalé Československo se stalo jediným státem tehdejšího východního bloku, kde se hřiště dráhového golfu vyráběla sériově a v autentické podobě včetně všech pomůcek, nářadí a náčiní pro tento sport.
O začátcích závodního minigolfu u nás se vyprávějí podobné legendy jako o začátcích automobilismu. Míčky nebyly k dostání a kupovaly se od zahraničních hráčů. Ovšem většinou byli první hráči odkázáni sami na sebe, a tak se vyrábělo a zkoušelo, jak nejlépe si pomoci např. pryžová kulička s ocelovým vnitřkem, či lakování hrubých míčků barvou na kůži
Staly jsme se ovšem jedinou socialistickou zemí, kde se tento sport uchytil. V Čechách se hráči minigolfu poprvé sdružili v 70. letech dvacátého století do tehdejších tělovýchovných jednot a začali v tomto odvětví organizovat soutěže. V roce 1972 vznikla při Československém golfovém svazu Komise dráhového golfu, předchůdkyně bývalého Československého svazu dráhového golfu, jež vznikl až po "sametové" revoluci v roce 1989. Ten se po rozdělení Československa v roce 1993 přejmenoval na Český svaz dráhového golfu a dnes nese název Český minigolfový svaz.
V roce 1993 vstoupili do minigolfu Američané a zájem začaly projevovat i některé asijské země, a tak se začalo uvažovat o mistrovství světa, které se také tohoto roku uskutečnilo, a náš Aleš Vítek z Olomouce se stal ve švédském Goteborgu vicemistrem světa. V tomto roce také vznikla sloučením kontinentálních federací Světová minigolfová federace (WMF).
V roce 1994 se v Řecké Soluni dočkaly i ženy a jejich družstvo získalo třetí místo. Další roky jsme dýchali na záda světové elitě, ale výrazné úspěchy se nedostavily. První průlom k medailím zaznamenal rok 1998, kdy na mistrovství Evropy v portugalském Portu obsadilo družstvo mužů druhé místo. Další velký úspěch českých minigolfistů přišel hned v následujícím roce na mistrovství Evropy juniorů v Košicích, kde obsadila družstva dívek i chlapců shodně třetí místa a na mistrovství Evropy získal Ladislav Švihel z Brna stříbro, stejně jako družstvo seniorů.
Juniorští reprezentanti pokračovali v získávání cenných kovů i v dalších letech. V roce 2000 vybojovala naše Šárka Macháčková z Tovačova druhé místo na mistrovství Evropy juniorů v portugalském Lamegu, kde i naše družstvo juniorek získalo bronzovou medaili. V následujícím roce se na mistrovství Evropy v Praze dočkalo také družstvo juniorů, které vybojovalo stejně jako družstvo juniorek bronzové medaile. Dosavadní vrchol českých minigolfových úspěchů ale přišel v roce 2003, kdy se našemu juniorskému družstvu podařilo vybojovat stříbrné medaile na mistrovství Evropy juniorů v rakouském Linzi.
Minigolf na Americkém kontinentě
Průkopníkem malého golfu je v USA Garnet Carter, který jako první navrhl a postavil roku 1927 hriště pro hotelové hosty. Narozdíl od Evropy se ale minigolf na Americkém kontinentu rozvíjel zpočátku velmi neorganizovaně. Nyní se již i v Americe začíná prosazovat evropský vliv a minigolf se zde začíná prosazovat i jako sportovní odvětví. V Americe bylo důvodem vzniku minigolfových hřišť hlavně přiblížení golfu nejširší veřejnosti a to i té méně solventní, zvláště ve městech, ale i např. udělat pomyšlení rozmazlené hotelové klientele a přiblížit jí povyražení ze hry co nejblíže místa pobytu.
Vznikla tedy hřiště sice podobná těm golfovým, ale na malém prostoru, v městských parcích, hotelových zahradách apod. Nová hřiště dostávala nejrůznější názvy, např. clock golf (hodinový golf), protože hra se dala zvládnout za krátký časový úsek (hodinu) nebo midget golf (trpasličí golf). Hřiště byla buď skutečnou zmenšeninou golfového hřiště, tedy přírodní terén, pro ztížení a atraktivnost doplňovaný nejrůznějšími umělými překážkami nebo vzknikaly skutečné umělé dráhy s nejrůznějšími povrchy.
Zatímco v Evropě se začalo s typizací hřišť a brzy se vykristalizovalo pár systémů, které si výrobci nechali patentovat a neustále se opakovaly, v Americe se zůstalo u individuálního pojetí. Dalo by se říci, že v USA nenajdete dvě stejná hřiště. U těch terénních sice došlo k ohraničení jednotlivých drah, jsou podobně jako v Evropě opatřeny mantinelem, ne však z důvodu, že by se ho využívalo k dosažení cíle, ale pouze jako zábrana, aby se míček nezakutálel moc daleko. Umělá hřiště, při vrozeném americkém vkusu, doznala těch nejfantastičnějších a pitoreskních podob. Hráči prohánějí míček na drahách s překážkami z pohádkové říše, džunglí nebo safari, vermírným terénem, jurským parkem, Disneylandem a vším možným, na co si jen lze pomyslet.
Minigolf zůstal v Americe lidovou zábavou a rozptýlením, především pro děti a pro turisty, nikoliv jako sport. "Seriozní" sportovci prostě hrají golf. Od začátku devadesátých let dvacátého století, kdy se ustavila v USA minigolfová federace a začaly kontakty s Evropou, začínají do Ameriky pronikat i pro nás "normální" normovaný minigolf (beton, eternit a filc) a američtí minigolfisté si na ně musí zvykat, protože jako členové Světové minigolfové federace se zúčastňují nejrůznějších světových soutěží, vč. mistrovství světa a tam se na jiných systémech než normovaných nehraje. Co se týká osvojení hry na evropských systémech, moc to Američanům zatím nejde. Specialistů minigolfistů je tam stále málo a nemají ani z čeho vyrůst. Široká veřejnost prostě dává přednost Mickey Mausům a brontosaurům.
Evropské hráče Americké systémy moc neučarovaly a věnují se hlavně normovaným systémům, i když pro evropské hráče není těžké se v Americe prosadit, jelikož výkonnost našich hráčů je daleko před Americkou, která se od nás zatím jen učí. V České republice se na americké systémy specializuje mladá Olivia Prokopová, kderá za "velkou louží" získala několik cenných trofejí...
Zdroj: http://www.minigolfsport.cz
