Nejhezčí manifestace ...

Nejhezčí manifestace

..takto citoval s úsměvem starší pán, jehož posláním je střežit vchod Ministerstva spravedlnosti, když se s úsměvem díval na zaplněný chodník. A bylo tomu tak! Přesně v 15 hodin ve čtvrtek 6.4.2006 se před zmíněnou budovou opravdu začalo manifestovat a to neobvyklým, dalo by se říci sametovým způsobem. Uprostřed vcelku velkého shluku lidí (poz.red. asi 150) se to hemžilo mladými sportovci, kteří vylétávali z trampolíny nad hlavami a transparenty. Ty nesly společnou myšlenku - chceme spravedlivý soud pro našeho nejlepšího reprezentačního trenéra Martina Šimůnka. Nejvíce byl slyšet potlesk za předváděné výkony a pak troubení projíždějících automobilů. Nad celým děním dozorovalo několik policistů, ze kterých sice vyzařovala autorita, ale tu přebíjela pohoda a pochopení. Bylo přítomno také několik televizních štábů a reportérů, kteří se profesionálně snažili dokumentovat tuto nevídanou událost. Těsně po třetí hodině ze dveří ministerstva vyšli elegantně oblečení pánové a vyzvali petiční výbor k diskuzi uvnitř. Diskuze trvala poměrně dlouhou dobu a i když přítomní sledovali sportovní vystoupení, byla na jejich tváří vidět nervozita a očekávání. Pak se otevřely opět dveře ministerské budovy a za přítomnosti kamer a mikrofonů olympionik Mgr. Jiří Fiřt celému napjatému shromáždění sděli: „Vyslechl nás ředitel sekce kabinetu ministra spravedlnosti JUDr. Škvára a přislíbil, že se celou věcí bude urgentně zabývat přímo ministr JUDr. Němec.“ Všemi zavládla radost a myslím, že celá Vyšehradská ulice pocítila velkou naději ve spravedlnost, která tuto kauzu pravděpodobně upustila.

Co říci závěrem? Není hezčího pohledu na skupinu lidí, která chce vyjádřit své přesvědčení tímto milým a přátelským způsobem. Nemohu si nevzpomenout na tu naší opravdovou „sametovou“ revoluci v 89. roce. Měla jsem naprosto stejně mokré oči, protože bylo kolem mne přátelství, laskavost a hlavně pravda, která v tomto příběhu tak schází…